Tohle vše se pro nás stane přežitkem. Je to
starý způsob vnímání, založený na vnějších smyslových zdáních — klamech. Ničemu neslouží,
je to brzda. Zdroj omylů, nedorozumění, pocitů závislosti a sebeomezování. Namísto toho se naučíme vidět, co všude okolo nás skutečně je.
Tentokrát nebudeme až tolik objevovat nové, jako si hlouběji
uvědomovat, co už známe z předchozího čtení. Podstatu již chápeš, teď si postupně uvědomíš i všechny
důležité a praktické souvislosti a dopady, abys dokázal své poznatky přeměnit v praktické schopnosti. Naučíš se tvořit.
Takže — hned první článek o podstatě Vesmíru vysvětlil, že je celý
Vesmír jedno jediné, nekonečně velké, souvislé pole "materiálu". Představit si
jej můžeš třeba jako obrovský sulc, oceán nebo mlhovinu — ideálně něco souvislého, čím se dá procházet, co skoro není
vidět (je to průhledné), ale trošku to přeci jen vidět je (aby to v tobě udržovalo pocit, že to tu skutečně všude okolo je, že nejsi v "prázdnu").
Teď udělej důležitou věc — zkus si přesně tuhle vizi představit — zavři oči, a představuj si, jak nikde není nic (pouze tvůj vlastní pohled), jen se všemi směry táhne nekonečná jednolitá masa téměř neviditelného materiálu. Ať v ní svůj pohled umístíš kamkoli, bude obraz vždycky úplně stejný — jako by se ryba v hlubině rozhlížela po opuštěném oceánu. Chvíli tu vizi v sobě drž a hrej si s ní, než začneš číst dál. Skutečně to udělej, nepřeskoč tenhle důležitý krok.
Teď udělej důležitou věc — zkus si přesně tuhle vizi představit — zavři oči, a představuj si, jak nikde není nic (pouze tvůj vlastní pohled), jen se všemi směry táhne nekonečná jednolitá masa téměř neviditelného materiálu. Ať v ní svůj pohled umístíš kamkoli, bude obraz vždycky úplně stejný — jako by se ryba v hlubině rozhlížela po opuštěném oceánu. Chvíli tu vizi v sobě drž a hrej si s ní, než začneš číst dál. Skutečně to udělej, nepřeskoč tenhle důležitý krok.
Právě jsi viděl model Vesmíru. Jaký skutečně je. V čem se permanentně nacházíš, co tě doopravdy obklopuje. Čím
skutečně je Vesmír a všechno v něm. Teď se znovu
vrátíme k poznatku z prvního článku, kde jsme si řekli, že tento
"materiál", tato energie, má úžasnou vlastnost — umí se na vnější povel libovolně proměňovat. Pokud jí třeba přikážeš "staň se takhle velkým kamenem", část
této hmoty změní svůj vzhled + další paramerty a přemění se v kámen.
Nicméně ve své podstatě to je pořád ona energie, podstata se nijak nezměnila.
Očima vidíš osamělý kámen, ale svým vnitřním zrakem vidíš pořád jen nezměněné nekonečné pole
energie (žádný kámen ani nic jiného tam nikde není). Tohle jasně pochop, klidně se u toho na chvíli zastav, je-li potřeba. Chápeš? Výborně.
A takto vzniklo, vzniká, mění se i zaniká ve Vesmíru úplně
vše. Může to různě vypadat, chutnat, vonět, vydávat zvuk, ale pořád to je jenom různá forma té samé energie, která se pouze přizpůsobila konkrétnímu záměru,
který do ní někdo poslal. Což platí nejen o všech věcech hmotných,
úplně stejně vznikají i všechny situace a vztahy. Je to obyčejné vyslání informací, nic víc.
Uvědomíš-li si obecnou platnost toho, co si právě říkáme, pochopíš, že všechny tvé myšlenky, reakce, názory... jsou reakce nikoli na to, co skutečně okolo tebe je — pořád to samé pole energie, ale na to, jak se ti tohle pole zrovna jeví, jaké to v tobě budí zdání. Pokud se díváš na své okolí jako na souvislé pole energie, jehož podstata se nemění, jsi úplně v klidu — nemá co tě z něj rušit. Vnímáš-li jej jako rozmanité lidi, předměty, situace..., nutí tě to přemýšlet, hodnotit, posuzovat, porovnávat, zvažovat, dělat si názory, komentovat, obhajovat, bránit... — jedním slovem reagovat. Neboli — vypouštět (většinou zbytečné a často úplně neprospěšné) myšlenky.
Tvé myšlenky ovlivňují úplně vše, čeho se týkají. I tebe samého. Určitě nic nepokazíš, když si teď zase uděláš čtecí pauzu, zavřeš oči a začneš si v duchu uvědomovat, co vlastně vysíláš sám o sobě. Udělej to. Zase zavři oči a uvědomuj si v představách sebe samého. Nejdřív třeba své tělo — jaké je jako celek? Co na něj říkáš? Popisuj sám sebe chvíli. A jak se ve svém těle cítíš? Jak vnímáš jeho jednotlivé části? Jaké máš nohy (správně řečeno — jaké si myslíš, že máš nohy)? Jaký zadek? A pokračuj na ruce, břicho, záda, prsa, pleť, obličej, vlasy... A jdi ještě dál — pozoruj, jak vnímáš své tělo nejen na pohled, ale i jeho vnitřní kvality: myslíš si o sobě, že jsi odolný nebo křehký? Silný nebo slabý? Zdravý jak řepa nebo choulostivý? Přijdeš si atraktivní? Stydíš se za sebe? A takhle můžeš pokračovat donekonečna.
A teď si uvědom, že i tvé tělo je zase jen energie vesmíru, a všechny tyto vlastnosti jí dáváš jen ty sám tím, co sis zvykl o ní myslet. Jsou to jen tvé vlastní názory, které vznikly nikoli vnitřním pohledem na energetickou podstatu sebe, nýbrž pohledy vnějšími, povrchními. Kdyby ses od začátku vnímal jako energii schopnou se libovolně měnit, určitě bys chtěl být zdravý, vitální, pohledný, atraktivní... a tudíž by tvé vysílání informací o sobě samém vypadalo asi jinak než teď vypadá (ale neboj).
Úplně stejně, jak vnímáš vesmírnou energii, která tvoří tebe samého, vnímáš i energii tvořící všechno a všechny ostatní. Nejen ostatní lidi a všechny předměty, ale také všechny situace a vztahy. Dokud rozlišuješ a vnímáš své okolí jako rozmanité entity, budeš vždycky ovlivnitelný, protože tvůj omezený pohled vnímá okolí odděleně, přisuzuje mu vlastnosti podle svých dojmů, vidí kolem sebe rozdílnost, komplikovanost a v neposlední řadě i vlastní potenciální ovlivnitelnost, podřízenost, závislost, ohroženost. Jakmile ale nakoukneš za oponu smyslovému pohledu, naučíš se vždy a za všech okolností vidět jen masu souvislé energie, zbavenou všech tvarů, vlastností i zdánlivého vlivu. A tím se obrovsky kvalitativně posuneš.
Nebude to dnes, dnes s tím teprve začínáš. Ale bude to brzy. Stačí svůj nový pohled na vše kolem začít trénovat:
Uvědomíš-li si obecnou platnost toho, co si právě říkáme, pochopíš, že všechny tvé myšlenky, reakce, názory... jsou reakce nikoli na to, co skutečně okolo tebe je — pořád to samé pole energie, ale na to, jak se ti tohle pole zrovna jeví, jaké to v tobě budí zdání. Pokud se díváš na své okolí jako na souvislé pole energie, jehož podstata se nemění, jsi úplně v klidu — nemá co tě z něj rušit. Vnímáš-li jej jako rozmanité lidi, předměty, situace..., nutí tě to přemýšlet, hodnotit, posuzovat, porovnávat, zvažovat, dělat si názory, komentovat, obhajovat, bránit... — jedním slovem reagovat. Neboli — vypouštět (většinou zbytečné a často úplně neprospěšné) myšlenky.
Tvé myšlenky ovlivňují úplně vše, čeho se týkají. I tebe samého. Určitě nic nepokazíš, když si teď zase uděláš čtecí pauzu, zavřeš oči a začneš si v duchu uvědomovat, co vlastně vysíláš sám o sobě. Udělej to. Zase zavři oči a uvědomuj si v představách sebe samého. Nejdřív třeba své tělo — jaké je jako celek? Co na něj říkáš? Popisuj sám sebe chvíli. A jak se ve svém těle cítíš? Jak vnímáš jeho jednotlivé části? Jaké máš nohy (správně řečeno — jaké si myslíš, že máš nohy)? Jaký zadek? A pokračuj na ruce, břicho, záda, prsa, pleť, obličej, vlasy... A jdi ještě dál — pozoruj, jak vnímáš své tělo nejen na pohled, ale i jeho vnitřní kvality: myslíš si o sobě, že jsi odolný nebo křehký? Silný nebo slabý? Zdravý jak řepa nebo choulostivý? Přijdeš si atraktivní? Stydíš se za sebe? A takhle můžeš pokračovat donekonečna.
A teď si uvědom, že i tvé tělo je zase jen energie vesmíru, a všechny tyto vlastnosti jí dáváš jen ty sám tím, co sis zvykl o ní myslet. Jsou to jen tvé vlastní názory, které vznikly nikoli vnitřním pohledem na energetickou podstatu sebe, nýbrž pohledy vnějšími, povrchními. Kdyby ses od začátku vnímal jako energii schopnou se libovolně měnit, určitě bys chtěl být zdravý, vitální, pohledný, atraktivní... a tudíž by tvé vysílání informací o sobě samém vypadalo asi jinak než teď vypadá (ale neboj).
Úplně stejně, jak vnímáš vesmírnou energii, která tvoří tebe samého, vnímáš i energii tvořící všechno a všechny ostatní. Nejen ostatní lidi a všechny předměty, ale také všechny situace a vztahy. Dokud rozlišuješ a vnímáš své okolí jako rozmanité entity, budeš vždycky ovlivnitelný, protože tvůj omezený pohled vnímá okolí odděleně, přisuzuje mu vlastnosti podle svých dojmů, vidí kolem sebe rozdílnost, komplikovanost a v neposlední řadě i vlastní potenciální ovlivnitelnost, podřízenost, závislost, ohroženost. Jakmile ale nakoukneš za oponu smyslovému pohledu, naučíš se vždy a za všech okolností vidět jen masu souvislé energie, zbavenou všech tvarů, vlastností i zdánlivého vlivu. A tím se obrovsky kvalitativně posuneš.
Nebude to dnes, dnes s tím teprve začínáš. Ale bude to brzy. Stačí svůj nový pohled na vše kolem začít trénovat:
- Zkoušej si sem tam přes den na chvíli přepnout z "klasického" pohledu na pohled vnitřní. Rozhlídni se nejdřív trochu okolo, vnímej třeba i svoje pocity, a pak zavři oči a představuj si, jak je všude kolem jen klidné souvislé nekonečné pole energie (sulc/oceán/mlhovina...). Že vše, co jsi vnímal s otevřenýma očima, "zmizelo" ze scény.
- Uvědomuj si, že vše, co jsi v okamžiku před zavřením očí viděl, vnímal i prožíval, byly ve skutečnosti jen tvé reakce na to, jak na tebe okolí navenek působilo. Byl jsi pod vlivem svých předsudků.
3 komentáře :
Dobrý den, Martine, Vaše články jsou velmi zajímavé, nicméně ne vždy chápu, co tím chcete říct. Př. "vše je energie, nic jiného neexistuje". My ale žijeme ve smyslovém světě. Nemohu tedy vstoupit pod rozjetý vlak a vnímat ho jen jako energii, jako mlhovinu. Chápu, že takový pohled nás má omezit od hodnocení, strachů atd, ale přece jen, to může být vnímání vztahů, nikoli hmotných věcí. Můžete to, prosím, upřesnit. Děkuji Tom
Dobrý den, díky za váš dotaz, který se pokusím vysvětlit. Vnímat něco jako energii neznamená, že tomu odepřu fyzikální vlastnosti. Právě ony (kromě jiného) jsou určovány informacemi, které si tato energie v sobě nese. Vnímat vše jako energii je tedy o něčem jiném - znamená to, že chápu, že vše je tvořeno STEJNÝM "materiálem", jímž je energie. Ta se jen dokáže libovolně přetransformovat, přijmout jakékoli vlastnosti (i fyzikální). Ale - a to je podstatné - stejně reaguje na vnější informační impulsy - myšlenky. Vysílám-li vůči něčemu myšlenky, ono to s nimi na dálku komunikuje, a je úplně jedno, zda je to člověk, pes, kůň, ale i třeba zdraví, peníze, práce, automobil, dům... A to je velice důležité poznání. Pak totiž chápete, že vztah všeho vůči vám dokážete sám ovlivnit. A také to neustále děláte, jen si to asi zatím neuvědomujete.
Pro ujasnění uvedu ještě příklad: Vaše zdraví odpovídá tomu, co si o něm podvědomě myslíte. Pokud to nechápete, přemýšlíte většinou opačně - uděláte si o svém zdraví představu na základě svého pozorování nebo dojmu. Svým myšlenkám odepřete tvůrčí schopnost. Neuvědomujete si, že mohou dát vývoji vašeho zdraví trend a dospět do stavu, který si sám předurčíte. Myšlenky jsou aktivním nástrojem tvorby, nikoli pouhým "potvrzením současného stavu". Stejně tak to platí se vším ostatním - to, že se někdo cítí třeba chudý je jen proto, že si to o sobě myslí a tudíž to nemůže mít jinak. Pokud ale pochopí, že jeho myšlenky jsou tvůrčím nástrojem libovolné změny, může začít aktivně vypouštět myšlenky, že je bohatší. A brzy začne vnímat, že se jeho situace mění. A o tohle jde. Chápat, že právě proto, že vše hmotné i nehmotné, živé i neživé má stejnou energeticko-informační podstatu, dokážu to myšlenkově ovlivňovat. Snad jsem vám pomohl.a
Děkuji. Věřím, že Vaše odpověď bude přínosná i pro ostatní čtenáře.
Tom
Okomentovat