Online karetní výklady www.martinvlach.cz Blog Facebook Google+

Linka pod perexem


pátek 6. února 2015

Člověče, poznej se — 1/24: Vesmír

Seriál Člověče, poznej se je výpravou za hranice iluzí, toho, co si lidé obvykle myslí, co považují za normální, co mylně vnímají jako skutečnost. Půjde tudíž o cestu plnou překvapení, nečekaných odhalení i strašidel a proto věřím, že bude zajímavá, zábavná a dobrodružná. Je to také cesta od složitého k úplně jednoduchému, k pochopení, jak ve skutečnosti fungujeme a uvědomění si svých skrytých schopností.

Celá podstata seriálu je shrnuta ve 24 kartách (najdeš je i online), které dohromady tvoří ucelený systém, účinný nástroj, pomocí něhož si můžeš vybudovat neomezené podvědomí a získat tak schopnost svůj život vědomě a neomezeně tvořit. Jak? Stačí se kartám pouze nějaký čas pravidelně věnovat. Každý den si na ně udělat chvíli a číst si v nich. Znovu a znovu. Jejich obsah tím v tobě zakotví, usadí se, stane se tvou nedílnou součástí, začneš podle něj myslet i žít. Náš seriál se věnuje každé kartě trochu podrobněji. Její téma rozvádí, a pomůže ti tak pochopit to, co by ti třeba ze samotných karet mohlo uniknout nebo být v začátcích nejasné.

Naši výpravu začneme pochopením prostředí, v němž se sami nacházíme, které nás ze všech stran obklopuje, v němž se všechno dění odehrává a jehož jsme sami nedílnou součástí. A — jak brzy pochopíme — z něhož také vše, co jsme zvyklí smyslově (čili povrchně a tudíž omezeně) vnímat, i vzniká — u skutečné podstaty samotného Vesmíru.

Vesmír je geniální systém. A jako vše geniální je úplně jednoduchý. Budí sice zdání nedozírné rozmanitosti, komplikovanosti a různorodosti, ale tak vypadá jenom navenek. Ve skutečnosti jde o úplně jednoduchý mechanismus, poháněný a udržovaný pohromadě jen několika přírodními silami, v němž se dá vše vyjádřit hrstkou triviálních principů (pravidel). Ty stojí na pozadí všeho dění i zjevení a tomu, kdo je odhalí, se Vesmír dokořán otevře. A co je na tom všem úplně nejlepší — používáním těchto principů je také možné cokoli vytvořit a dokáže to úplně každý. Stačí se podle nich naučit uvažovat a chovat. Všechno tvoření pak půjde samo, stane se z něj radost, stejně jako ze života samého. Navíc se namísto tvoření náhodného a nekontrolovaného naučíš tvořit vědomě a cíleně.

Největším tajemstvím Vesmíru je všudypřítomná „iluze opaku“. Ta je pro Vesmír doslova charakteristická, najdeš ji úplně všude a ve všem. Zcela vážně a bez nadsázky říkám, že vše ve Vesmíru navenek vypadá a chová se přesně opačně, než jaké to skutečně je a jak to doopravdy funguje. Již zmíněným zdáním komplikovanosti počínaje a konče třeba pochopením, že nežije člověk ve Vesmíru, ale naopak celý Vesmír žije v každém člověku. K tomu, aby se člověk dostal Vesmíru pod kůži, je potřeba se na něj naučit dívat ze správného úhlu — vidět neviditelné. Všechny ostatní úhly pohledu jsou zkreslené, klamou. Ukazují věci jinak, než jaké skutečně jsou a tím nás matou. Budí navenek jiné zdání než jaké to je uvnitř.

Za všechna klamná zdání může nedokonalost lidských smyslů. Díky ní nám smysly dovolují vnímat Vesmír i vše v něm pouze povrchně. Nedokážou chodit pod povrch a vidět skutečnou podstatu toho, co se jim právě zjevuje. Nevidíme nekonečné spojité energeticko-informační pole — namísto něj vidíme jednotlivé navzájem oddělené objekty. Nevidíme své myšlenky a nepřetržitý tok jejich vysílání do Vesmíru ani to, co tím způsobujeme. Vidíme jen obrazy, které se k nám vrací, ale neuvědomujeme si, jak a z čeho vznikly — unikají nám skryté souvislosti.

A právě podléhání klamným zdáním — iluzím opaku — vede k dedukování mylných závěrů. Skutečné příčiny dění si neuvědomujeme, považujeme za ně to, co jsou ve skutečnosti výsledky našeho předchozího tvoření. Stejně tak nevnímáme provázanost všeho se vším, namísto toho vidíme události i lidi odděleně a věříme na náhody. Ve svých omylech se utvrzujeme, bláhově je považujeme za cenné zkušenosti, stavíme na nich další teorie. Vzájemně si je předáváme s ostatními a tak se čím dál víc vzdalujeme pravdě. 

Naše mylné představy jsou jediným opravdovým zdrojem všech nedorozumění, obav, nepochopení, ale také nedostatků, nemocí i zla. Podlehneme iluzím, uložíme je v sobě jako předsudek a začneme jej zaměňovat za skutečnost. Z předsudků se stávají obecné „pravdy“, věří jim všichni okolo, bereme je proto jako naprostou samozřejmost, uvažujeme podle nich, sotva koho nad nimi ještě napadne přemýšlet. Staly se davovou psychózou, veřejným omylem, jemuž všichni daleko široko podlehli. 

Seriálem Člověče, poznej se chci tento omezující přežitek změnit. Schválně jsem napsal „omezující“, protože každý omyl, který v sobě člověk nosí, jej samotného obrovsky omezuje. Vnímat věci takové, jaké skutečně jsou a pochopit, jak obrovský užitek z toho pro tebe plyne, je nesmírně praktické pro celý tvůj další život. Vnímat svět jednoduše, myslet jednoduše, žít jednoduše a jednoduše si vytvořit cokoli, čím chceš svůj život obohatit, dokázat si do něj přitáhnout bez jakéhokoli úsilí co chceš — jinými slovy — neomezovat se, to každému přeji a v tom vidím hlavní smysl cesty, na kterou jsme se právě vydali a která k tomuto cíli vede. Jako přidanou hodnotu najdeme na naší cestě trvalou lásku, pohodu, štěstí, radost, zdraví, naplnění, sebevědomí, bohatství a chuť sdílet toto vše s druhými. Tohle vše najdeme totiž každý v sobě. Přestaneme to hledat okolo — zbavíme se i této iluze opaku.

Vesmír je nejen polem neomezených možností (proto, že v něm jde cokoli stvořit), ale je zároveň sám sobě k veškerému tvoření zdrojem. Není tedy pouze prostředím, ale zároveň i „materiálem“, z něhož všechno vzniká — vše tvoří sám ze sebe. Jak to dělá? V principu zase úplně jednoduše, podobně jako chameleon — dokáže se měnit. Jenže umí měnit nejen svou barvu, ale celou podstatu (všechny vlastnosti) svých stavebních částic, materiálu, kterým on sám je. Libovolně, neomezeně. A nemusí se měnit celý, dokáže změnit jen libovolnou svoji část, vytvořit z ní cokoli jiného.

Sám o sobě je Vesmír nekonečné spojité energetické pole. Jeho spojitost znamená, že je v něm vše se vším navzájem propojeno — mezi vším existuje na energetické úrovni neustálá vazba. Takto jsme mezi sebou propojeni i všichni lidé, dokážeme se navzájem na dálku ovlivňovat, komunikovat, předávat si informace, vysílat je jeden k druhému a samozřejmě je dokážeme i přijímat, „číst“, vyhodnocovat. A taky to všichni bez přestání děláme, je úplně jedno, jestli to o sobě člověk ví nebo ne. 

Vysílání informací do Vesmíru je nezbytné i v procesu tvoření, právě na něm je totiž celý založen. Stačí do něj libovolné informace vyslat a on je automaticky zpracuje. Jsou to pro něj jasné a přesné instrukce, které poslechne — začne se jim přizpůsobovat, měnit se přesně podle nich. Jinak řečeno — vytvářet přesně to, co je jejich obsahem.

Vesmír je nekonečný, proto je jako zdroj neomezený — je to nekonečná zásobárna materiálu. Proto když se rozhodneš cokoli stvořit, budeš k tomu mít vždycky vše potřebné. Žádný nedostatek neexistuje (je to zase jen jedna z iluzí). Jediným omezujícím faktorem jsi vždycky jen ty, tvá sebedůvěra a představivost — míra tvé přirozenosti.


Celý čtyřiadvacetidílný seriál Člověče, poznej se najdete ve formě online karet.

7 komentářů :

Anonymní řekl(a)...

ano, z toho chápu, že i já jsem vesmír, ale co sakra tedy myslím blbě, když většina prostě nevyjde, skoro vždycky je někde zádrhel. Něco dělám blbě, asi podvědomě myslím blbě :(

Anonymní řekl(a)...

Je mi trochu hloupé se tady ptát, ale co když bych chtěla následovat svou přirozenost, ale neumím se k ní dostat. Myšlenky víří hlavou a nedokážu určit, která je ta, jež je mému srdci nejbližší? Prostě netuším, co vlastně chci, jakkoliv se snažím. A nesnažit se mi dost dobře taky moc nejde, zvláště mám-li teď udělat nějaké zásadní rozhodnutí. Snažím se vědomě podívat do sebe a najít odpověď tam, ale přichází jen chaos myšlenek. Kde je zakopaný pes? :)

Unknown řekl(a)...

Je pravda, že pokud je přirozenost skrytá, bude její nalezení chvíli trvat. Zahalená přirozenost je důsledek nepřirozených přesvědčení v člověku, které tvoří mechanismus jeho uvažování. Cesta k přirozenosti je tedy cesta za překonáním těchto mechanismů a jejich nahrazení mechanismy přirozenými. Prakticky to znamená se s přirozenými postoji seznamovat, věnovat jim pravidelně čas (číst si je, uvědomovat si jak přemýšlím a kde se od přirozenosti odkláním) a ony tak postupně začnou do člověka pronikat. Stručně řečeno - tam, kde člověk dělal dosud v uvažování chyby je dělat přestane. Pochopí, že to, jak přemýšlel nikam nevede a naučí se přemýšlet správně. Konkrétní možnost, jak se s přirozenými principy seznamovat, jsou Tarotové karty "Člověče, neboj se", které jsou právě k tomuto účelu vyrobené. Tarot je ucelený systém správných přesvědčení. Dají se tam tudíž všechna najít a navíc - najít v ten správný okamžik. Kdykoli člověk něco řeší, jednoduše si vytáhne tu kartu, kterou právě potřebuje, která jeho vnitřní stav charakterizuje a která navíc nabídne i správný postoj - řešení. Tarot "Člověče, neboj se" se dá koupit v každém větším knihkupectví za 199,- nebo objednat online zde: http://knihy.cpress.cz/clovece-neboj-se.html

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za odpověď. Jdu na to :)

Unknown řekl(a)...

Tak to zní odhodlaně! Držím palce a kdyžtak - i tenhle blog a odkazy na mé další aktivity jsou od toho, aby si člověk uvědomoval, kudy jít a zbytečně nebloudil = našel se co nejdřív. :)

Anonymní řekl(a)...

Ahojky, Dáš mi radu, jak se udržet v rovnováze? když mě "přepadne" něco negativního, představa, nedostatek sebedůvěry, pocit méněcennosti, nebo že si něco nezasloužím... Snažím se najít podstatu a všechna tato přesvědčení si pomalu vyvracím, a snažím se opakovat si pozitivní přesvědčení.. jako "zasloužím si to", "je to možné, jsem na to připravená..". Ale prostě se v různých intervalech ty negativní pocity vrací.. říkáš, že nemáme tlačit na pilu.. máš nějaký způsob meditace, nebo něco co udělat, když se cítím špatně? Nebo přesvědčování se, o tom že věci jsou pozitivní, možné a že si je zasloužím, není to "tlačení na pilu" o kterém mluvíš, ale je to v podstatě součást cesty a tyhle pozitivní přesvědčení si můžu opakovat do aleluja??? Nebo teda, dokud jim opravdu neuvěřím? Nejde mi to prostě a jednoduše přepnout..

Unknown řekl(a)...

Ahoj, hlavní podstata cesty z negativních stavů je tato:
- uvědomit si, že se potýkáš jen se svou vlastní představou, že nic negativního okolo tebe není
- poté je to vždycky o tom se své negativní představě začít stavět = kdykoli se v tobě začne odehrávat nějaké vnitřní drama, nesnažit se před ním utíkat ani dělat, že se nic neděje, ale naopak se těm myšlenkám stavět a říkat si něco ve smyslu - co chcete, já vím, že mi nic nehrozí, a any to po nakonec vzdají. Tohle je jediné správné řešení, které v takových chvílích používat.
- krom toho můžeš pracovat na svém podvědomí tím, že sa budeš správným pohledům na sebe, svět a hlavně to, co tě trápí, s čím bojuješ, věnovat. Slouží k tomu v podstatě vše, co na mých stránkách najdeš - moje tarotové karty, seriál Člověče, poznej se, Zápisník vesmírného šampióna.
Tahej si karty, čti si a neutíkej sám před sebou - to je ta správná cesta.